Mořský park

Mořský park objevíte na jižním konci ostrova Zakynthos, před mysem Marathia Cap. Sahá až k pláži Gerakas a zahrnuje vnitrozemí i pláže Limni Keri, Laganas, Kalamaki a také malé ostrovy Strofady, které leží přibližně 27 námořních mil od ostrova Zakynthos.

Ochranné pásmo je tady tvořeno těmi nejdůležitějšími charakteristickými středomořskými ekosystémy na pobřeží - písčitými plážemi, trčícími skalisky a písečnými dunami. Ve vnitrozemí zase najdete husté jehličnaté lesy, zemědělské oblasti a otevřená pole s původní domácí vegetací.

Národní mořský park byl založen v roce 1999 s cílem chránit zvláštní tamní flóru v jižní části ostrova a začlenit ji do místních společenstev.
Hlavními druhy, které jsou zde chráněny, jsou především želvy kareta (caretta caretta) a středomořští tuleni (monachus monachus).

Zatímco ty první živočichy můžete spatřit ve všech zónách parku i na písečných plážích v jižní části ostrova, tuleně můžete vidět jen v zálivu Laganas, kde se usídlili v mnoha jeskyních západní části ostrova. Kromě těchto dvou živočišných druhů se ale v parku nachází pochopitelně i více dalších chráněných živočišných druhů: Ptáci (plameňáci, divoké labutě anebo sokoli stěhovaví), plazi a obojživelníci (žáby, želvy, leguáni a sladkovodní hadi), savci (dikobrazi, divocí králíci nebo i delfíny).

Želvy

Symbolem národního mořského parku National Marine Park of Zakynthos je ovšem želva. Sídlo správy tohoto mořského parku najdete v hlavním městě na ulici El Venizelou, kde můžete navštívit také výstavní centrum se zaměřením právě na želvy.

Mořská želva, tedy lépe a správněji řečeno želva kareta, je jedním ze tří druhů želv, které lze stále nalézt v oblasti Středomoří. Tyto želvy mohou být velmi velké (největší exemplář váží až 140 kg a je asi 120 cm dlouhý a ty nejmenší jsou dlouhé 80 cm), ale přitom jsou docela rychlé. Díky velkým předním ploutvím a pevným zadním ploutvím mohou ve vodě dosáhnout až rychlosti 30 km za hodinu a uniknout tak nejrůznějším hrozbám a nebezpečím.

Zvláštností těchto želv je, že kladou vejce vždy tam, kde se samy narodily. Proto je nesmírně důležité pro přežití jejich druhu, chránit důsledně všechna jejich hnízda. Karety kladou vejce v době od června do srpna Kareta v zálivu Laganas. Během této doby samice vylézají z moře na pláž a kladou tam svá vejce.

Pokud jsou želvy na pevnině, jsou velmi zranitelné, protože se pohybují velmi pomalu. Je to bezpochyby kvůli jejich velikosti, a na rozdíl od pravých želv se nemohou schovat do svého krunýře, aby se ochránily. Samice zkoušejí teplotu povrchu země, vzdálenost od moře i kvalitu písku a vyberou si tak ta nejlepší místa ke kladení vajec. Pak vyhrabou asi 50 cm hlubokou díru a pomalu tam nakladou malá a měkká vejce.

Každé hnízdo obsahuje kolem 120 vajec, a zhruba z 60 % se asi po 50 dnech vylíhnou malé karety. Malé želvičky se svým instinktem zaměří na horizont a na měsíční svit, jež se odráží na hladině moře a vydají se směrem k moři.

Bohužel jen malá část z nich přežije, protože na pláži je mnoho překážek, které je zmatou v jejich cestě do vody. Když se ale dostanou do mořské vody, nebezpečí pro ně nekončí. Dospělosti se dožije pouze jedna kareta z tisíce vylíhnutých.